Charakteristickými znaky alba Humanomaly jsou zvuková syrovost, naléhavost, potemnělý obsah... Jaké pohnutky vedly k takovému naladění a nastavení výrazových prostředků?

Bylo to asi tak…v jednu dobu ve mě neustále rostla potřeba zvukově zachytit všechny ty hrůznosti, kterých se jako lidstvo dopouštíme sami na sobě či na jiných organismech… …potřeba představit zvuky související s vybranými tématy, které vůbec nebo alespoň v této podobě neposloucháme a které jsou přímo nebo nepřímo vytvářeny paradoxně také posluchačem jako příslušníkem stejného plémě. Potemnělá, naléhavá, skličující až depresivní atmosféra, syrové, agresivní, uchu nelahodící, těžko uchopitelné zvuky byly pro mě jen přirozenými prostředky, jak tuto potřebu vyjádřit. Chtěl jsem, aby si člověk při poslechu „humanomální hudby“ začal klást sám sobě otázky…stejně jako jsem si je začal klást já, když jsem šel při mých zvukových hrátkách cestou zatajeného dechu. Neboť i já jsem člověčí parazit a škůdce.

Tvoji hudbu není snadné někam zařadit. Máš pro ni nějakou vlastní definici? Jaký žánr je ti nejbližší?

Nevím, definicí své hudby se nezabývám, svou tvorbu nesměřuju do konkrétního žánru, ačkoliv si nedělám iluze, že u některých tracků může posluchač použitým tempem, zvuky, strukturou apod. nabýt dojem určitého žánru. Svou hudbu raději charakterizuji pomocí slovních hříček a jelikož u některých posluchačů může pojem hudba znamenat velmi úzký okruh „druhů“ hudby, mluvím raději o „zvukovém toku, ve kterém na hladině nebo pod ní si zvuky přírodní – umělé, reálné – domnělé, instrumentální – mentální vesele plují“.
I když se snažím mít otevřené ucho pro všelijakou hudbu, některá je mi určitě bližší. Vyjmenování by bylo ale hodně těžké. Poslouchám nejen žánrovou hudbu, ale taky zvuky, které mě obklopují.

Album má vybroušený koncept, živený závažnými tématy (nejen) naší doby. Je v tom přímá návaznost na tvou dřívější tvorbu?

Humanomaly jsem se snažil co nejvíce tematicky i zvukově stmelit a zhutnit, na rozdíl od mého prvotního alba Innerspace, kde jsem se orientoval na vyjádření různých vnitřních pocitů, jak už název napovídá. Tomu odpovídá i klidná až hypnotická atmosféra. Co skladba, to dá se říci úplně jiné téma. Na rozdíl od Humanomaly jsou na něm k slyšení spíše syntetické (vesmírné?) zvuky a u některých skladeb jsem si vyloženě pohrával se všemi možnými zvukovými obrazy, které se nabízely, což se projevilo na délce skladeb.

Do jaké míry se otiskují vlivy okolního prostředí v tvojí hudbě? Je pro tebe inspirující region, ve kterém žiješ, konkrétní lidé, bezprostřední životní zkušenost? Nacházíš nějakou spojnici mezi hudební imaginací a krajinou?

Neuvědomuji si, že by region, ve kterém jsem se narodil a kde trávím čas, měl nějaká specifika, která bych mohl přímo spojit se znaky mé tvorby. Jedině můžu spekulovat, že to, že žádný takový vliv nepociťuju, souvisí s tím, že v mém rodišti a okolí nemají lidé vybudovány takové kořeny k místu jako jinde v Čechách. Každopádně inspiraci vědomě či nevědomě čerpám z přírody či krajiny, ať už jsem kdekoli. Snažím se je vnímat jako druh organismu. A samozřejmě čerpám ze své zkušenosti a z faktu vlastní existence uvnitř vesmíru. Lidi, které potkávám či jsem s nimi v kontaktu, mě ovlivňují, aniž by si to uvědomovali a vůbec se to nemusí týkat hudby. Humanomaly je jasným příkladem toho, jak reflektuji jednu část toho, co vidím, slyším, zažívám…

Jaké místo zaujímá v tvém tvůrčím přístupu intuice? Podle jakého klíče vybíráš vhodné zvuky?

Při mých zvukových hrátkách jsou intuice a náhoda asi nejdůležitější momenty. Intuitivně brouzdám a pracuji s různými zvukovými zdroji, přitom nepoužívám žádný klíč a ani ho nehledám. Poslouchám, zkouším, poslouchám. Všechno v celém průběhu řídí náhoda.

Je pro tebe akceptovatelný prvek náhody?

Jak jsem uvedl, náhoda je pro mě nejen akceptovatelná, ale snažím se své tvorbě nechávat volný průběh a s fenoménem náhody spolupracovat. Dokonce mám někdy zvláštní pocit, že zvuky a hudební nápady si vybírají mě a ne naopak. Myslím si, že náhoda hudbu obohacuje.

Sensus je sólový projekt. Vnímáš samotu při práci jako osvobozující nebo (i) svazující či omezující? Láká tě spolupráce s dalšími hudebníky? Máš nějakou jasnou představu o dalším směřování?

Pokud chci zhudebnit mé myšlenky nebo pocity upřímně, je k tomu nejlepší samota, která v některých fázích může být nepříjemná, jiné řešení ale nevidím. Spolupráce s dalšími podobně naladěnými hudebníky mě určitě láká, otázkou zůstává vhodný způsob spolupráce. Zajímají mě hlavně neobvyklé způsoby společné tvorby, na které v budoucnu určitě dojde. Konkrétní představu o směřování své tvorby nemám. Chtěl bych ale ještě více zvukově experimentovat, pracovat s živými nástroji a s field recordings.

Humanomaly vychází na malém, začínajícím labelu. Proč právě Ressonus Records?

Davidův Ressonus je mi sympatický svým přístupem k hudbě jako takové. DIY, maximální nezávislost na hudebním průmyslu, originalita, příznivé ceny pro posluchače a hlavně ochota pouštět se na tenký led experimentální hudby a podporovat nové věci v této oblasti. Těší mě, že v Čechách existuje label, který dokáže bez zábran vydávat tento druh hudby, a zvlášť mě těší, že to dokáže u nových projektů jako je Sensus.

Jak vidíš budoucnost elektronické hudby?

Bohužel nemám zmapované široké spektrum elektroniky, ani její historii a poslední trendy, proto je pro mě těžké odpovídat na tuhle otázku. Z toho, co se ke mně dostane, myslím, že elektronika se bude stále více propojovat s živými nástroji, ostatními hudebními žánry a ostatními uměleckými médii či aktivitami, k čemuž už dávno dochází, a že se bude stále zvukově experimentovat a rozvíjet vnímání hudby. Možnosti lidského poslechu jsou sice omezeny absolutním hlukem a tichem a určitými frekvencemi, které byly některými umělci už také pokořeny a zkoumány, pořád zde ale myslím bude dostatek prostoru pro nové či jiné. Důležité pro mě však vždy bude pocitovost, opravdovost hudebního vyjádření, a ne jeho technická dokonalost a použití ještě nepoužitých postupů.


rozhovor připravil David Rambousek